Grey goo
2 kanálové video, objekt, performance
2017
Práce se věnuje výstabě nových obytných čtvrtí na periferiích měst. Jejichž příčinami a důsledky. Jak formují společnost, nebo naopak, proč společnost takto formuje svoje tolik intimní prostředí jako domov. V jejich vizualitě a struktuře vidím velmi hmatatelné zosobnění několika tendencí.
Výstavba těchto čtvrtí je dobrým byznysem, především v metropolích poptávka po bydlení často výrazně převyšuje nabídku. Města se navíc často vzdala možnosti bytovou situaci regulovat a tak developerské společnosti mají v rukách všechnu moc. Ve výsledku se tedy staví podle pravidel, které nezohledňují člověka, ale výdělečnost. To se projevuje především na struktuře a poloze těchto čtvrtí. Toto nastavení neřeší a ani nemůže řešit bytovou krizi v mnoha městech. Přestože výstavba nových bytovývh domů probíhá v hektickém tempu, výsledné byty rozhodně nejsou určeny pro každého.
V důsledku úspor v procesu realizace staveb se objevuje jeden důležitý rys - unifikace vizuality jak staveb samotných, jejich okolí a nakonec často i interiérů. V podstatě identické urbanistické celky můžeme potkat v libovolné euroamerické metropoli, nebo i větším městě. Tento aspekt je všeobecně pozitivně akceptován v důsledku masové průpravy ke standartizované estitice v dalších odvětvích (design, životní styl, gastronomie, atd).
Celý proces výstvaby těchto čtvrtí přirovnávám k procesu známém jako "Grey goo", což je hypotetický katastrofický scénář zahrnující molekulární nanotechnologii. V tomto scénáři samovolně replikující roboti, kteří se vymkli kontrole postupně zkonzumují veškerou hmotu na zemi pro potřeby vlastní reprodukce. Scénář je též nazývaný ecography ("eating the habitation"). Vidím v tom metaforu procesu výstavby, kdy jednotky (byty,domy) navržené a určené k naplnění práva na bydlení se vymkli kontrole a místo toho se nekontrolovatelně množí za účelem zisku, přičemž požírají kapitál lidských jednotlivců a postupně i živoucí organismus měst.
Grey goo
two channel video, object, perfomance
2017
The instalation deals with the phenomenon of constructing new residential areas at the cities´ peripheries, its causes and consequences. It asks how this development forms society, or the other way around, why society forms its environment, even of such intimate nature like home, in this way. The visuality and structure of those places distinctly embodies certain tendencies.
Construction of those areas is a lucrative business when the housing demand, especially in metropolises, greatly exceeds the supply. Moreover, cities often renounced the possibility of regulating the housing situation and therefore the development companies have all the power in their hands. This results in the situation when primarily the profitability is being taken into account, instead of the future residents´ needs. This is visible mainly regarding to the structure and location of the areas. Current setting is not really solving, and cannot really be solving the housing crises many cities are facing. Even though the construction of residential buildings proceeds at a hectic pace, the final housing places are definitely not for everyone.
In terms of saving the costs during the construction implementation we can observe an important feature – the visual unification of the buildings themselves, their surroundings and after all also the interiors. Basically identical urban complexes can be seen in a random Euro-American metropolis, or even a larger city. Described aspect is generally accepted as a result of mass preparation to a standardised aesthetics in other sectors (design, life style, gastronomy, etc.).
The entire process of the development can be assimilated with a process called “The Grey Goo”, which is a hypothetical scenario comprising molecular nanotechnology. The term was first used by Eric Drexler in his book Engines of Creation (1986). In his scenario, the self-replicable robots get out of control and they consume the entire mass of the Earth for the purposes of their own reproduction. The concept is also called ecography (“eating the habitation”). In this, a metaphor can be seen in the construction process, where the individual units (flats, houses), designed and indented to fulfil the right to housing, are getting out of control and are rapidly multiplied only for profit. Meanwhile, the human individual capital as well as the living city organism is being devoured.
